Předminulý čas prostý, anglicky označovaný jako past perfect simple, pomáhá přesně uspořádat děje v minulosti. Používá se tehdy, když mluvíme o události, která se stala ještě před jinou událostí v minulosti. Čtenář nebo posluchač díky němu snadno pozná, co proběhlo dříve a co následovalo později. Nejde tedy jen o další minulý čas, ale o prostředek, který zpřehledňuje vyprávění a odstraňuje nejasnosti v časové posloupnosti.

Výklad na Jazykolog.cz řadí toto téma mezi gramatiku pro mírně pokročilé. Portál je zaměřený na angličtinu pro samouky, děti, začátečníky i pokročilé a vedle gramatických vysvětlení nabízí také testy, materiály ke stažení, videa a informace o jazykových školách. Předminulý čas je zde představen jako praktický nástroj pro situace, kdy vyprávíme minulý příběh a potřebujeme se vrátit k ještě dřívějšímu okamžiku.

Kdy se předminulý čas používá

Základní pravidlo je jednoduché: pokud se v minulosti odehrály dvě události a chceme zdůraznit, která z nich nastala jako první, použijeme pro starší událost předminulý čas. Pro pozdější děj obvykle použijeme prostý minulý čas. Časová osa pak vypadá takto: nejprve se stala událost A, potom událost B a nakonec o obou mluvíme z určitého minulého bodu.

Typickým příkladem je vyprávění o ztracené peněžence. Když člověk během prvního rande zjistí, že peněženku ztratil, může tuto skutečnost vnímat jako něco, co se stalo před právě probíhajícím minulým okamžikem. Když však následující den celý příběh vypráví známým, posune tuto dřívější událost do předminulého času. Důležité není samotné slovo „včera“ nebo „předtím“, ale vztah mezi dvěma minulými ději.

• starší minulá událost: předminulý čas,
• pozdější minulá událost: nejčastěji prostý minulý čas,
• výsledek: jasně vyjádřená posloupnost dějů,
• častý kontext: vyprávění, vzpomínky, omluvy a popis příčin.

Například ve větě „Když dorazil na nádraží, vlak už odjel“ je odjezd vlaku starší než příchod na nádraží. Česká věta tento vztah vyjadřuje především významem a slovem „už“. V angličtině se pro první děj použije předminulý čas, aby byla posloupnost zřetelná i bez dalšího vysvětlování.

Jak se tvoří tvar past perfect simple

Tvoření tohoto času je pravidelné a skládá se ze dvou částí: z minulého tvaru pomocného slovesa have, tedy had, a z příčestí minulého významového slovesa. Všechny osoby používají stejný pomocný tvar. Základní vzorec proto zní: podmět + had + příčestí minulé.

U pravidelných sloves se příčestí minulé obvykle tvoří koncovkou -ed. U nepravidelných sloves je nutné znát jejich třetí tvar. Příklady základní stavby jsou „I had worked“ ve významu „pracoval jsem“ v ději před jiným minulým dějem a „She had seen“ ve významu „viděla“. Samotné had se nemění podle osoby, takže se stejná konstrukce používá po zájmenech I, you, he, she, it, we i they.

Kladná věta může vypadat například takto: „They had finished the work before the manager arrived.“ Význam je „Dokončili práci předtím, než dorazil vedoucí.“ Dokončení práce je starší událost, a proto stojí v předminulém čase. Příchod vedoucího je pozdější událost a je vyjádřen prostým minulým časem.

Právě při procvičování tvaru past perfect simple je užitečné sledovat nejen správné sloveso, ale také časový vztah mezi oběma částmi věty. past perfect simple pomáhá připomenout vzorec „had + příčestí minulé“ a odlišit jej od předpřítomného času, který používá tvar have nebo has.

Záporné věty a otázky

Zápor se tvoří vložením částice not za pomocné sloveso had. V plném tvaru tedy používáme spojení had not, v běžné řeči a neformálním psaní se často setkáme se zkráceným tvarem hadn’t. Věta „He had not heard the news“ znamená „O té zprávě neslyšel“ a vyjadřuje stav, který platil před jiným bodem v minulosti.

U otázek se pomocné sloveso had přesune před podmět. Vznikne například otázka „Had you left before the storm began?“, tedy „Odešel jsi předtím, než začala bouřka?“ Krátká odpověď má podobu „Yes, I had“ nebo „No, I hadn’t“. Protože had už plní pomocnou funkci, nepřidává se další pomocné sloveso pro minulý čas.

Častou chybou je použití minulého tvaru významového slovesa místo příčestí minulého. Po had však musí následovat třetí tvar slovesa, nikoli jeho prostý minulý tvar. U pravidelného slovesa mohou být oba tvary stejné, například worked, ale u nepravidelných sloves se rozdíl projeví: po had patří například gone, seen nebo written, nikoli tvary went, saw či wrote.

Rozdíl mezi předminulým a dalšími časy

Předminulý čas se nejčastěji zaměňuje s prostým minulým časem a předpřítomným časem. Prostý minulý čas pouze informuje o události v minulosti: „She arrived“ znamená „Dorazila“. Předminulý čas naproti tomu ukazuje, že daná událost byla ještě před jiným minulým dějem: „She had arrived before the meeting started“ znamená „Dorazila před začátkem schůzky“.

Předpřítomný čas propojuje minulou událost s přítomností, například prostřednictvím současného výsledku nebo zkušenosti. Předminulý čas takové spojení s přítomností nevyjadřuje. Jeho orientačním bodem je jiná minulá událost. Proto se při rozhodování vyplatí položit si otázku: Mluvím o důsledku, který souvisí s přítomností, nebo porovnávám dvě události v minulosti?

Předminulý čas není nutné používat v každé větě, kde se objeví dvě události v minulosti. Pokud je pořadí zcela jasné díky výrazům jako „potom“, „předtím“ nebo „po“, může být dostačující prostý minulý čas. Předminulý čas je však velmi vhodný tam, kde by bez něj mohlo dojít k záměně nebo kde chceme zdůraznit, že jedna událost už byla dokončena před jiným minulým okamžikem.

Pro osvojení je účinné nejprve napsat krátkou časovou osu, potom označit starší děj a nakonec vytvořit větu podle vzorce had + příčestí minulé. Následné testy a gramatická cvičení mohou ověřit, zda student rozpozná správný čas, zvládne nepravidelná slovesa a dokáže vytvořit kladnou větu, zápor i otázku. Jakmile začne předminulý čas vnímat jako nástroj pro řazení minulých událostí, jeho používání bude mnohem přirozenější.